Psaní boke.m

ana.ana.ana

25. května 2011 v 1:00 | Fai


ústní maturita stejně jako praktická úspěšně splněna.
bez pomoci našich nejlepčejších učitelů bych to ale nezvládla.jsou úžasní.
napadá mě že bych na oslavu maturity mohla přestat jíst.
ještě mě čekaj písemný ale ty by měly být jednoduchý jak facka.
asi stejně velká jako ta kterou mi táta před časem dal. facka ani tak nebolela jako ty jeho děsivý oči a řev.
proto jsem se odvážila a vyčetla mu všechno na co jsem si od svého útlého věku vzpomněla.
a nastal obrat o milion stupňů.
povídá si se mnou. chválí mě. na druhé se chová hezky.a když nemá náladu chová se hezky aspoň ke mě.:)
ve škole se zadařilo.
v lásce by se taky mohlo dařit ale na to nejsem ještě dost citově vyvinutá takže to nakonec stejně pošlu do kytek.
smrdím si sama sobě.

Blabliblu.

16. května 2011 v 19:29 | Fai



Blog.cz nám zase blbne.dneska mi prostě nechce zobrazovat obrázky u žádné z vás.Nakakat.
Mám svůj "svatý týden" takže bych se měla učit.Ale.Znáte mě přeci.
Ve čtvrtek praktická.
V pondělí ústní.
A písemné na konci května mě opravdu netankují.
Tak držte palce prosím.
Ani by mě tak nesralo kdybych to nedala.
Spíš by mě sralo říct to celému světu!

POZOR: Fňukna přichází.

28. dubna 2011 v 23:41 | Fai


Napřed si přečti název článku ať hned víš jestli má cenu pokračovat.
Svým způsobem jsem si dnes uvědomila jak být konečně svobodná.
a to takhle dámy a panové:
1. Nebudu se upínat na své kamarády ať už na ty co "rádoby patří mezi mé nejlepší" nebo na ty co potkávám jednou za čas v hospodě či ve škole a to z těchto krásných důvodů:
  • několik z nich už mi stačilo za můj krátký život dokázat.že i když vás neuvěřitelně milují.jakmile si najdou někoho komu lze jak věřit tak vám k tomu dopřejí trochu či více sexu nejste už tak potřební a omluvy tipu "sejdeme se jednou za měsíc na jednu uhozenou hodinu v hospodě a budu se ti omlouvat za to jak vím že na tebe seru" fakt neberu.
  • nedokážu se zbavit bohužel ani toho pocitu že mě dostatečně nechápete či nechcete vnímat
  • další bolest z dalšího krásného vysrání se na mou osobu už prostě nezvládnu
2. nebudu se upínat na svou rodinu a to proto:
  • moje máma si vždycky bude stěžovat na to "jak je ten svět nespravedlivej" a "jak je všechno na hovno" a "nikdy nebude nic lepší to mi věř" což by mi částečně ani tak moc nevadilo. protože mi tyhlety myšlenky krásně předala a částečně to ve mně posrala. ale mohla by někdy i pochopit že je mi 19 a to že se chci od 12 zabít a že teď si pěkně hniju každej den posranýho svýho života asi nebude normální puberta.
  • můj táta vždycky bude ten týpek co se mě zeptá pouze na školu a i když budu mít horečky a vypadat že každou minutu omdlím stále u něj budu ten simulant a i když mi paní doktorka poví že mám ležet nezapomene podotknout že se u toho můžu snad i učit že to mi určitě nezakázala. a že si vlastně za to můžu sama protože o víkendu jenom chlastám a že vlastně stejně skončím jako neschopnej debil tak proč se vůbec divit.
3. nebudu se zamilovávat a to jen z jednoho prostýho důvodu:
  • tady už mě tak nějak "nic novýho nečeká". Nikdo zajímavej.Nikdo kdo by za to stál. A bohužel doteď jsem se dostala do takovýho stádia že se zamiluju úplně do každýho.A tak se pěkně nechám překvapit co mi svět přinese novýho.Jestli vůbec. Na co se srát. Nikdo tě holka nemá rád. Tak co už. Třeba tě ve světě čeká nějakej hlupák.
A proto mi nedělá problém zbalit si v září kufr a letět si vydělávat nějaký ty posraný peníze minimálně na půl roku do zahraničí.
Protože tady mě vážně nic ani nikdo nedřží.
A naděje umírá poslední že?
Věřte mi že u mě už po těch pár letech.kdy jsem se jí najivně držela.už dávno umřela!
Nebude líp.
Nebude.
A tak poznám nový svět. A když ani tam nebude dobře.Pořád se můžu proletět vzduchem.*hurá!

sranec.

26. dubna 2011 v 20:36 | Fai




Ne.
Bohužel nežiju na jiné planetě.
Ne.Prostě ne. Člověk jim to může opakovat denodenně a i když bydlíme ve stejným bytě oni prostě nejsou schopni si k tomu sednout.
A já to pak musím vysvětlovat.
Fuck off mum and brother!
(ale tohle se mi nechce řešit.Nic vážného se nestalo.Jenom takové letmé pominutí mysli.Člověk se prostě musí hlavně uklidnit a ulevit si *jo kéž bych si mohla ulevit na toaletě ale už ani to mi nejde bez toho aniž by mi tekla krev*joo sláva výletu už ani vytřít se kur*va nemůžu)
Dneska jsem byla na svojí první psychoterapii.To je mi ale názveček.
A líbilo se líbilo. Ale to se mi líbilo už předtím když jsem byla jenom na vyšetření.
Akorát že většinu času mezitím přemýšlím o tom že mám vlastně v hlavě velký zmatek.
Velké hovno.
NASER SI FAI.
Naser si.
Víte.až jednou skočím z toho mostu a proletím se vzduchem budu se smát. *a poletíím

I need to tell him./her.

13. dubna 2011 v 20:49 | Fai







Paní doktorka mě hned u dveří přivítala s úsměvem. podala mi ruku. představila se a nechala mě posadit. ( Pro Dorian: měla tam takovou tu palandu. chtěla jsem tedy napsat sofa. ale napadla mě palanda ani nevím proč. Děkuji Dorian.:D. ). Na začátku se mě ptala na maminčino těhotenství. porod. na rodinu. na školu. na problémy v rodině. Nemohla jsem si vzpomenout na ročník kdy se narodila moje máma. naštěstí jsem tam sebou měla kartu.:).Potom následovali různé testy. jako takové ty různo barevné skrvny a já měla povídat co v nich vidím. kde to vidím. a proč to tam tak vidím. Dotazník o víc jak 100 tvrzeních a já s nimi měla buď souhlasit nebo ne. Tam bylo od všeho něco. Jak bych se zachovala v určitých situacích. jestli třeba věřím na magii a tak. Potom úkoly docela na logiku. jako zapamatovat si co nejvíc z příběhu. který mi četla. 10 dvojic z kterých jsem následně musela uhodnout která patří ke které.
Potom se mne ptala proč jsem vlastně přišla. Paní obvodní doktorka mi do karty napsala. že bych mohla mít počáteční úzkost z lidí a tak se mě paní psycholožka ptala hlavně na to. A já úplně zapomněla na to. že mě netrápí jenom to. Že oproti tomu z čím tam vlastně "chci být" je to nic.
Každopádně dostala jsem za úkol si promyslet v jakých situacích je to nejhorší a kdy jsem v pohodě. A beru to vážně.
Za 14 dní jdu znovu na psychoterapii. která bude trvat hodinu. Už teď mám připravené co vše jí chci říct. a jakoby naučené nazpamět abych na nic nezapomněla. Těším se. Hlavně se musím omluvit. že jsem jí to neřekla hned. Ona se mě totiž ptala jestli jí chci ještě něco důležitého říct. ale já prostě nemohla a úplně to jakoby vypustila z hlavy.
Paní doktorka je velice milá. furt mi děkovala za každý můj názor. zeptala se jestli si může sednout vedle mě když jsme dělali ten "skvrnový test". Takže za 14 dní znovu. to už by měla mít výsledky těch testů a zároveň se domluvíme na tom jak často ji budu navštěvovat. jestli bude stačit jednu do měsíce nebo třeba každý týden.
Chtěla jsem o tom napsat už včera. ale nějak se to ve mě bilo.

Nelze najít ten správný Nadpis.

10. dubna 2011 v 23:20 | Fai



Ach ta neděle.
Ať jde do prdele.
Dnes byl velice zvláštní den. Kamarádka se vyspala s klukem. do kterého jsem byla zamilovaná. Nevím jestli si pamatujete toho božského chlapce. který mne ani nepozdravil. jednou za čas si užil. a den poté co jsem se s ním "skoro vyspala" se vrátil ke své ex. Jenže uplynula nějaká ta chvíle. se slečnou se rozešel a hups stala se chyba. Tak to alespoň tvrdí moje kamarádka.
A já už nechci věřit nikomu ani ničemu. K chlapci už samozřejmě delší dobu nic necítim. Takže by mi to teoreticky mělo být šuma*fuk. Jenže můj ukňouranej mozeček to nechápe. A štve ho to víte. Štvalo mě.když tehdy moc dobře věděla co k němu cítím a jak se ke mně chová. štvalo mě jak se s ním každý víkend vybavovala. zatímco já doslova stála vedle nich a čuměla jim do xichtu. Štvalo mě jak mi povídala o tom jak s ní flirtoval celou dobu co jsem do něj byla zamilovaná. Prostě mě to štvalo a štve mě i to.
Taky mě štve. že moje druhá kamarádka. která mě taky samozřejmě milovala a stále mě miluje. už třičtvrtě roku co chodí s chlapcem nejeví známku "kamarádství". Už mě asi holt nepotřebuje.Ale neberu její krásné stále opakované slova. jak by se kvůli chlapci na věrné kamarádky nikdy nevysrala. Asi nejsem dost věrná.
A tak si tak milé dámy říkám na co já ty kamarádky vlastně mám.
Poďte holky. jenom si se mnou pěkně hrajte.
Vždyť já tu jsem vlastně od toho.
A teď přejdeme k něčemu díky čemu je tento den moc nádhernej. A jsem moc ráda že jsem to tak trochu opožděně zjistila až dnes. Protože mi to vyrazilo dech a vehnalo slzy do očí. Takže čtěte milé dámy:

(Protože tohle.K tomu není co dodat.Nemůžu prostě najít ty správné slova).

A tak jsem začala zase jednou za čas přemýšlet. A chtěla bych vám říct. jmenovitě:
Dorian.She.Maaeoam.Kejt.Tristesse.
Nedokážu slovy popsat jak neuvěřitelně moc mi pomáháte. Nedokážu vám popsat jak moc si vás vážím.Jak moc vás obdivuju za to že bojujete i když to není vždycky lehký. Děkuju za to že tu pro mě ste když potřebuju. Že když vám napíšu o nějakejch sračkách na fb tak mě neodkopnete. Díky vám vím že nikdy nejsem úplně sama. Moje jediný přání je vás aspoň jednou v životě vidět.:-*. I kdyby se to tím mělo totálně posrat za pokus to stojí.
Tohle poděkování samozřejmě patří i vám zlatkám mojím milovaným. které jsem sice nejmenovala.ale pořád tu pro mě ste a já se tu snažím být i pro vás.
Nechci abyste to chápali nějak špatně. Ale tyto slečny jsou se mnou už hodně dlouhou dobu a to jak je miluju mě až skoro děsí.
Děkuju svému mozečku za to.že ho napadlo založit si blog. A děkuju za to že ste mě neposlali s mýma ufňukanýma článkama ještě do prdele!.
Děkuju vám slečny.


sedím si tu v košilce po prababičce.

5. dubna 2011 v 22:31 | Fai



I když ty obrázky tomu moc nenapovídají, prožila jsem dnes docela hezký den.
Táta na odpolední, já sama s mámou doma, která mě potěšila tím, že mi ze svýho pracovního výletu dovezla dvě trička s potiskem, k tomu ještě jedno neplánované volno elegantní, které sice původně mělo být pro ni, ale jak sama říká, ona se v něm prostě necítí. Za to já už teď to tričko miluju.
Možná se letos podívám na Rock For People, možná tam budou My Chemical Romance, díky nimž bych tam jela, protože normálně bych na vstupenku neměla, ale pokud tam budou, maminka mi přispěje. Protože maminka je taky miluje,a ona taky pojede, jenom to ještě neví. Ale možná, možná dokonce uvidím konečně She!.
A to už je hodně důvodů k tomu mít hezký den.
A ještě navíc. Přesně za týden mě čeká rozbor mýho života, na který se poslední dva tejdny strašně moc těším a bojím zároveň.
A ještě bych chtěla podotknout, že mě tak trochu sere, že si musím nechat narůst dlouhý vlasy, protože chci už konečně mít dredy a všude kolem vidím nádherný krátký vlasy, jako má třeba slečna dole pod tímto článkem.
Jenomže já.Já se svých v budoucnu určitě nádherných dredů nevzdám a toto pokušení překonám!

úterý.

22. března 2011 v 19:36 | Fai


Přesně za 3 týdny mě čeká vyšetření. Dvouhodinový vyšetření během kterýho by paní psycholožka měla zjistit kdo jsem. co jsem vlastně zač.
Momentálně si nedokážu představit že bych někomu měla říct všechno co se děje v mý hlavě. Jak zvolím ta správná slova.
Neuvěřitelně se na to těším. Vážně. Akorát mě mrzí že to bude až za tak dlouho. Nejradši už bych to měla za sebou.
Když jsem se objednávala. zněla velmi příjemně. Dokonce mě upozornila abych nezapomněla pití. kdyby mi vyschlo v krku. Dokonce mě ujistila že mi dá razítko na omluvenku do školy. Už vidím tu omluvenku.
Důvod: vyšetření (a přes to razítko paní psycholožky). Paní učitelka vykulí oči.
Nejvíc se ale těším na to co mi řekne. Až bude po všem. Až mi konečně řekne co se to kurva vlastně děje.
A pokud mi poví. že tohle je povinná součást dospívání kterou si musí projít každý a že jsem vlastně jenom neschopná to chápat tak si půjdu hodit mašli.
Ale nepředbíhejme.
a jedna věc na závěr.
.
Neničte si svoje nejkrásnější léta dospívání tím že budete mlčet a trpět osamotě. Nemá to cenu. A pokud s tím nic neuděláte vždycky to dospěje maximálně tak do prdele.
.
.

pátek.

18. března 2011 v 15:55 | Fai




Dneska jsem tam po škole chtěla zajít. Jenže. Nevím jestli se mi tím snaží někdo něco naznačit. ale paní doktorka tam nebyla. Takže se nic nekonalo. Měla jsem strach jako když jdu k zubaři s ukrutnou bolestí zubu. která už se nedá vydržet a i když vím že to bude šíleně bolet až mi ho bude zpravovat. uklidňuju se tím. že se mi poté neskutečně uleví a nebudu cítit žádnou bolest. A tak jsem dnes celou dobu ve škole dumala co jí povím a co ne a jak to povím a jak ne. A pomýšlela na všechny možnosti její reakce.
Chci se z části uzdravit. Chci se smát a myslet to upřímně a cítit se šťastně. Nejsem hloupá a je mi jasné. že žádný člověk na světě nemá jenom šťastné dny. ale já chci aspoň jeden raz za čas a nebát se toho.
Neumím popsat co cítím. tak toho psaní radši nechám. každopádně v pondělí uvidíme.
Děkuju za vaši pomoc slečny.:-*

Pomoc prosím.

16. března 2011 v 22:52 | Fai




Nedávno kamarádka slavila narozeniny. My dvě si dárky nikdy nedáváme. jelikož naše pěněženky nám to nedovolují. Jistě existují dárky od srdce. ale to teď nechci řešit. Požádala mě abych jí něco splnila. když má ty narozeniny. Poprosila mě abych zašla k obvodnímu lékaři a začala řešit "ty svoje nálady".
Nebudu lhát že jsem nad touto možností nikdy nepřemýšlela.
Svoje nálady co si pamatuju mám zhruba od svých jedenácti let. Dnes je mi devatenáct.
Vzpomínám si na tu holku předtím. Ale nevím co jsem teď. Nevím jestli je to jen stále trvající puberta. Nebo mám problém. Nevím kdo sem. A popravdě nedovedu si představit že bych měla být jiná. Bez svých nálad. Beze strachu a všeho toho co zažívám každý den. Normálně svobodně dýchat. Mít chuť se smát. Mít se aspoň trochu ráda.
Nechci aby se ve mě někdo šťoural. Na druhou stranu mám strach z nepochopení.
Ale k věci.
Jak už všechny víte. budu maturovat. Vím že jsem schopná se naučit. Vím že žádný lék na podporu mozku nepotřebuju. Jediný co potřebuju je soustředit se na to. Toho ale nejsem schopná.
A tak jsem se rozhodla že v pátek zajdu ke svému obvodnímu lékaři.
Jen nevím co mám říct.
Co mám říct?. Nevysměje se mi?. Jak zvolit ta správná slova.
Proto vás prosím. Prosím všechny co tu do pátku přijdou a přečtou si tento článek. Dodejte mi odvahu a pokud máte nějakou radu. budu ráda za cokoli. Mám strach ale potřebuju tam jít. a začít něco dělat.




Konec.a zazvonil zvonec. Už nemám o čem psát. Už nebude o čem psát. Už dlouho není o čem psát.

15. března 2011 v 19:47 | Fai




Ať už toho prosím nechá. Nech mě. Dostalas mě. Nemůžu. Dýchat. Bolí to. Nemůžu. Spát. Nemůžu. Nemůžu vidět. Cítit. Slyšet. Vnímat. Nemůžu vidět ty lidi. Nemůžou do mě strkat. Nemůžu se jim vyhýbat. Jsou všude. Všude kolem mě. Musím se smát. Musím promluvit. Nemůžu brečet. Musím sedět a koukat. Nemůžu. Nemůžu.
Dostaň ji ze mě. Pomoz mi. Zachraň mě. Uteč. Zabíj mě.
Zastav ji.
Ukonči to.
Za mě.
Pro mě.
Pomoz mi.
Je konec. Dostalas mě.


My name is Frank Anthony Iero.

11. března 2011 v 20:16 | Fai



by.Nikko TheNerd

O čem bych vám tak měla jenom psát. Nic se nezměnilo. Nic se zřejmě ani v nejbližší době nezmění. A tak poďme psát o ničem a popsat alespoň pár řádků.
Nedávno jsem se naučila do anglického jazyka a hned z toho byla dvojka +. Jenomže to něco málo k čemuž jsem se konečně od začátku roku dokopala, mi jaksi to množství co mě čeká u maturity nezachrání. Takže chválu si nechám pro sebe.
Čtu velice zajímavou knihu která mě i ve škole před zraky mých spolužáků dohání k slzám. Nádherná. Slepičí polévka pro duši.
Jelikož je skoro jisté, že navštívím koncert My Chemical Romance už v červnu, neustále se usmívám a všichni kolem si musí myslet že jsem pernamentně zhulená. Což nejsem. Jenom občas. Ale to se většinou neusmívám. Takže teď mou náplní dne je příjít domů ze školy a místo toho abych si sedla k maturitní práci poslouchám všechny písně My chemical Romance a někdy si u toho i zběsile tančím, čehož byla včera svědkem i má máma a měla z toho dobrou srandu. Přitom ona sama kdyby zrovna nebyla nemocná dělá totéž protože je miluje stejně jako já a na koncert jede samozřejmě se mnou. Což má i jednu velkou výhodu a to tu, že mi zaplatí lístek a výlohy k tomu a za to, za to jsem ji hrozně vděčná.
Chtěla bych být bohatá a celá ze zlata.
A ještě mě tak napadlo.
Všem kteří tu kdy zavítali a zanechali komentář bych chtěla poděkovat. Vašich komentářů si moc vážím a cením.
Děkuji.
a já jdu chlastat. (to ať ten článek nekončí tak sentimentálně).


padampadamdá.

24. února 2011 v 21:35 | Fai



Týden uběhl jako/by nic i přesto mi to brzký ranní vstávání neuvěřitelně vadí. Čtyři roky jsem to tak nějak snášela, hodinové čekaní na autobus v mínusech mi taky nevadilo, ale poslední dobou je to jak teror!
Termín odevzdání a vůbec maturity se mi o něco odsunuli, takže teď na chvilku zase volně dýchám, a nechám si to zase až na poslední chvíli, místo toho abych ten čas využila a co nejdřív splnila to co mám a měla pokoj.
Unavuje mě to, jak unavená jsem. Vůbec ta neschopnost jít brzo spát je směšná. Jak málo stačí k tomu abych byla čilá a krásně vyspaná a přitom ani k tomu se nezmůžu.
Měla jsem nachystaný nádherný obrázky z deviantart.com ale nevím čím to, blog.cz se ukázal a místo 3 odlišných článků mi ukazuje stále ten samý. Tak doufejme že se to ještě nějak spraví, protože byly fakt nádherné.
Tento víkend musí být ten víkend kdy se všechno změní. To přemýšlení mě ubíjí, a já prostě najdu tu odvahu s tím něco dělat. Teda pokud ta druhá potřebná půlka bude potřeba. Jinak se můžu jít i se změnou bodnout.
Chci být štíhlá a milovat sport. Cvičit každý den a na další cvičení samou láskou ani nedospat. Chtěla bych být krásná a zajít si konečně k zubaři. Já chci. Já chci. Já chci.
"Já chcu sa neříká!"
"Já možu! Já su princezna!".
A já vás miluji!
Krásný víkend všem slečny!


přemýšlím.přemýšlej.přemýšlíme!

22. února 2011 v 22:17 | Fai



Možná se k něčemu odhodlám.

A možná až to udělám budu moc šťastná,a to tak,že se na druhý den probudím a dostanu velký strach.
A možná až to udělám se nic nestane a jenom se ztrapním.
Ale možná a to je velice nejpravděpodobnější situace, nic radši neudělám a ještě popřemýšlím nad/tím jestli je vůbec správné něco dělat.
A možná že nad/tím už vůbec přemýšlet nebudu a začnu se radši učit,a připravovat něco co mám odevzdat ani ne za měsíc!.



Tohle je moc hezká píseň.
A já už bych nejraději nad ničím nepřemýšlela. A taky nebudu. Nemusím. Jsem unavená, a tahle zima mě opravdu už nebaví.
Nebaví mne otázky mé kamarádky, co se mi to jen stalo, že se nesměju celý večer u piva.
A ono opravdu mi nic není. Jen jsem se rozhodla.
Nebudu se smát, když se mi nechce. Budu se tvářit tak jak mi to vyhovuje, a to že vypadám jak nejunavěnější a nejunuděnější a nejsmutnější člověk na světě mi bude jedno, protože mi to tak vyhovuje.
Budu se smát když se mi chce, a budu mluvit o čem se mi chce, a když se mi nechce, mluvit jednodušše nebudu.
Nebudu se snažit být vtipná za každou cenu, když vím že vtipná nejsem. A nebudu se namáhat jen proto, abych se zase jen ztrapnila.
Budu každé ráno vstávat jako poslušná dcera a kamarádka, a v tichu si trpět sama pro sebe.
Budu každé ráno vstávat, a v noci na několik málo hodin usínat, protože chodit v 22:00 spát jen proto abych byla vyspaná, mi za to nestojí.
Vydržím dochodit střední školu a budu doufat že zvládnu i maturitu.
A potom se uvidí. Nebudu se hlásit nikam dál, když nevím kam dál. A to jestli půjdu na jazykovku nebo odjedu za prací do zahraničí si rozhodnu až po maturitě a nebudu se tím teď zatěžovat.

A nebudu přemýšlet nad/tím že bych to chtěla udělat,protože na něco takového nemám jak sílu,tak povahu,tak čas,snad ani chuť.
Ale stejně bych to chtěla.
Ale něco takového,ze svými hloupými pravidly,snad po něm ani nemohu chtít.

Já jdu teda za pár hodin spát, abych se zítra mohla zase probudit.!




tohle by mě vážně zajímalo.

18. února 2011 v 16:44 | Fai


Jak někoho může přitahovat zadek?.
Jak by mě mohlo přitahovat něco,z čeho daný člověk sere?


jarní prázdniny v plným proudu.

15. února 2011 v 15:45 | Fai




jsou v plným proudu,a já zase velké hovno dělám.
Takže dopíšu těchto pár vět a půjdu něco dělat.
a né že ne.
začnu se konečně soustředit na maturitní práci.
Mám krásně plochý bříško.
není plochý jako krásně dokonale plochý.
ale je plochší než jsem byla zvyklá.
A miluju svoje ruce když jsou v noci tak krásně tenký.
ještě zařídit aby tak vypadali i přes den a bude to nádhera.
a ještě zařídit abych se začala hýbat.
a učit se.
a uklízet.
a učit se.
Jdu.



Budu se tvářit strašně lhostejně.a dělat jak nejsem nad/věcí.

10. února 2011 v 21:52 | Fai


Zítra už máme pátek,a mně tím začínají oficiálně jarní prázdniny,které strávím pod hromadou knih,abych zvládla vypracovat alespoň polovinu své praktické maturitní práce.Pod knihami je velice obrazně řečeno,protože mám knihu zatím jenom jednu,ale no stress.Také do sebe nahustím 12 otázek do jednoho tématu,vypracuju 3 otázky do angliny a 3 do češtiny.A aby se neřeklo,podám si tři přihlášky na nějaké vysoce nekvalitní vysoké školy,abych měla alespoň minimální šanci se tam dostat.
Ale vzpomeňme minulý víkend,kdy jsem byla na naprosto úžasném koncertě,neznámého zpěváka s kytarou v ruce,a kdy jsem se zase po dlouhé době psychicky zhroutila,protože už prostě neunesu to,jak nesmyslně zamilovaná jsem,a nesnesu pohled na to,jak se snaží zbalit mou nejlepší kamarádku,hned vedle mne.
Né není to kokot,protože mne bere jako holku,která si uletí s každým,a neví že k němu něco citím.

A ona si s ním neuletěla,protože moc dobře ví co k němu citím,a i kdyby,nic by to stejně nezměnilo.

A bolí mě zuby,ale k zubaři nejdu,protože by to bolelo ještě víc,a já se moc bojím.:)

A hotovo.

A chci být vychrtlá na kost,mít dredy na hlavě,a totálně cool život.
A?



It's too important for us to forget.

3. února 2011 v 20:19 | Fai



Chápu sice že už máme čtvrtek.Ale i tak bych chtěla říct,že jsem si o předešlém víkendu vyzkoušela poprvé dvě noční směny.Unavená jsem během práce nebyla,snad jen nevrlá díky tomu,že celou pracovní dobu nám bylo zakázáno kouřit.Ale i tohle se dalo vydržet.Jen ta nevrlá paní,by si mohla uklidnit nervy.S ní bych déle pracovat nemohla.Respekt sice měla.Ale normální věty se od ní nedostalo.Jen křik a nadávky.Hotový satánek.Ale i ona se dala přežít.
Tenhle školní týden musel být zakletý.Vůbec mi neutíkal.A to jsem byla ve škole jen 3 dny.Každý ráno jsem přemýšlela jak jen to udělat abych nemusela do školy.Ale pokaždé jsem se zvedla a vyrazila.Jsem to ale šikula.Ono ale popravdě řečeno,kdybych nemusela mít v omluvence razítko,tak se celý týden nikam nehnu a jenom spím.To momentálně teď provozuju každý den.Příjdu ze školy,pustím seriál a spím.Vzbudím se na tři hodiny,a pak zase u seriálu usínám.Pardon,pardon,dneska jsem nespala.A neprovozuju to jen poslední dobou,ale celé 4 roky na střední škole.Jsem to ale lenoch,a měla bych se za sebe styděť,nebo spíš s tím něco dělat,ale víte jak se mi nechce?
Normálně jsem si říkala,že bych zase začala dělat sedy lehy.Poslední dva dny nadtím tak nějak přemýšlím.Každý den minimálně aspoň 50x a uvidíme jak dlouho mi to vydrží.Že bych začala už dnes?.Cha.Uvidíme.Já toho vždycky naslibuju.
Zítra mě čekají moje první Scio testy,tak mi prosím držte palce,ať mám štěstí na dobré otázky.
Stále jsem zamilovaná,ale už ne tak že by mě to ubíjelo každý den,každou sekundou.Už jen o víkendu když ho vidím.Těžko říct jestli je to tou denně vykouřenou trávou,nebo jestli se osvědčil čas,jak se on vždycky osvědčí.Každopádně jsem ráda,že tu nejšílenější bolest jaká zde lze být,mám za sebou.Teď už jen úplně zapomenout,a bude fajn.A zamilujem se do někoho jinýho.Zase krásně nedostupnýho.
Toužím po vychrtlým těle.
A budu ho mít.
Nic jinýho momentálně nechci.Jen to a odmaturovat.That´s all.

bouchni.

27. ledna 2011 v 21:26 | Fai

Znáte ten pocit,kdy se vám něco zdá.A po probuzení litujete toho,že to byl jen sen.Po probuzení je vám tak špatně.A není co dělat.
Nemám na to abych udělala maturitu.Nemám sílů na těch tisích malých kousíčků,kterých je potřeba udělat k tomu abych k té maturitě vůbec došla.
Potřebuju slzy.Ty pořádný.Všechno to ze sebe dostat.Je to ve mně naskládaný a čeká než to vybouchne.Potřebuju bouchnout.Chci bouchnout.Chci se probudit a stát se dokonalou.
Bouchni.Bouchni.Bouchni.
Potřebuju se už konečně probudit.Potřebuju ty posraný slzy.
Potřebuju obejmout.Potřebuju se svěřit.Potřebuju utěšit.Spát.
Potřebuju aby se všechno spravilo.
Potřebuju aby to někdo udělal za mě.




zastavte čas.

25. ledna 2011 v 21:13 | Fai

Potřebovala bych uklidnit.Uvolnit.Zastavit ty křeče.Zastavit to,jak toho všichni začínáme mít až nad hlavu,a zvolnit.Zastavit.Aspoň na chvilku.
Minulý týden jsem celý proležela u seriálů a lečila svou chřipku.Nic jsem neudělala.Ani jsem se nesnažila.Jen jeden bezvýznamný díl za druhým.Odpočívala jsem.Tak proč už teď jsem unavená?
Všechno to zastavte.Já totiž nemám ani ponětí kde mám začít.Odkud to vzít.Měla bych se učit TO,ale přitom mám na starost ještě TO.Tak s čím mám začít?.Ono je to vlastně jedno,já už hlavně potřebuju začít.Jenomže proč ta možnost nedělat nic je vždycky ta nejpříjemnější.A ta co vždycky u mne zvítězí.
Neměla bych do sebe lít litry kafe,a na to ještě hulit každý den.Neměla bych slyšet tak prudce svoje srdce bít.A možná bych nebyla ani tak unavená.
Zítra po dlouhé době do školy.A já zase nic neumím.Ou jaké to překvapení.K tomu jisté zkoušení na které byli všichni schopní se naučit,jenom u mne se musí prokázat že za ty 4 roky absolutně nemám ponětí o čem ten náš obor vlastně je.A místo toho abych se na těch 8 maturitních otázek podívala,tu sedím,a přemýšlím jestli ještě jeden díl chirurgů bude na škodu.

Chtěla bych patřit tam kam nepatřím a být super truper kůlová.



 
 

Reklama