Duben 2011


Nádhera.

29. dubna 2011 v 22:45 | Fai |  Kristen.Stewar.t







Dr.Spencer.Reid

29. dubna 2011 v 14:41 | Fai |  Pictures





Love her.

29. dubna 2011 v 14:19 | Fai |  Kay.a













POZOR: Fňukna přichází.

28. dubna 2011 v 23:41 | Fai |  Psaní boke.m


Napřed si přečti název článku ať hned víš jestli má cenu pokračovat.
Svým způsobem jsem si dnes uvědomila jak být konečně svobodná.
a to takhle dámy a panové:
1. Nebudu se upínat na své kamarády ať už na ty co "rádoby patří mezi mé nejlepší" nebo na ty co potkávám jednou za čas v hospodě či ve škole a to z těchto krásných důvodů:
  • několik z nich už mi stačilo za můj krátký život dokázat.že i když vás neuvěřitelně milují.jakmile si najdou někoho komu lze jak věřit tak vám k tomu dopřejí trochu či více sexu nejste už tak potřební a omluvy tipu "sejdeme se jednou za měsíc na jednu uhozenou hodinu v hospodě a budu se ti omlouvat za to jak vím že na tebe seru" fakt neberu.
  • nedokážu se zbavit bohužel ani toho pocitu že mě dostatečně nechápete či nechcete vnímat
  • další bolest z dalšího krásného vysrání se na mou osobu už prostě nezvládnu
2. nebudu se upínat na svou rodinu a to proto:
  • moje máma si vždycky bude stěžovat na to "jak je ten svět nespravedlivej" a "jak je všechno na hovno" a "nikdy nebude nic lepší to mi věř" což by mi částečně ani tak moc nevadilo. protože mi tyhlety myšlenky krásně předala a částečně to ve mně posrala. ale mohla by někdy i pochopit že je mi 19 a to že se chci od 12 zabít a že teď si pěkně hniju každej den posranýho svýho života asi nebude normální puberta.
  • můj táta vždycky bude ten týpek co se mě zeptá pouze na školu a i když budu mít horečky a vypadat že každou minutu omdlím stále u něj budu ten simulant a i když mi paní doktorka poví že mám ležet nezapomene podotknout že se u toho můžu snad i učit že to mi určitě nezakázala. a že si vlastně za to můžu sama protože o víkendu jenom chlastám a že vlastně stejně skončím jako neschopnej debil tak proč se vůbec divit.
3. nebudu se zamilovávat a to jen z jednoho prostýho důvodu:
  • tady už mě tak nějak "nic novýho nečeká". Nikdo zajímavej.Nikdo kdo by za to stál. A bohužel doteď jsem se dostala do takovýho stádia že se zamiluju úplně do každýho.A tak se pěkně nechám překvapit co mi svět přinese novýho.Jestli vůbec. Na co se srát. Nikdo tě holka nemá rád. Tak co už. Třeba tě ve světě čeká nějakej hlupák.
A proto mi nedělá problém zbalit si v září kufr a letět si vydělávat nějaký ty posraný peníze minimálně na půl roku do zahraničí.
Protože tady mě vážně nic ani nikdo nedřží.
A naděje umírá poslední že?
Věřte mi že u mě už po těch pár letech.kdy jsem se jí najivně držela.už dávno umřela!
Nebude líp.
Nebude.
A tak poznám nový svět. A když ani tam nebude dobře.Pořád se můžu proletět vzduchem.*hurá!

sranec.

26. dubna 2011 v 20:36 | Fai |  Psaní boke.m




Ne.
Bohužel nežiju na jiné planetě.
Ne.Prostě ne. Člověk jim to může opakovat denodenně a i když bydlíme ve stejným bytě oni prostě nejsou schopni si k tomu sednout.
A já to pak musím vysvětlovat.
Fuck off mum and brother!
(ale tohle se mi nechce řešit.Nic vážného se nestalo.Jenom takové letmé pominutí mysli.Člověk se prostě musí hlavně uklidnit a ulevit si *jo kéž bych si mohla ulevit na toaletě ale už ani to mi nejde bez toho aniž by mi tekla krev*joo sláva výletu už ani vytřít se kur*va nemůžu)
Dneska jsem byla na svojí první psychoterapii.To je mi ale názveček.
A líbilo se líbilo. Ale to se mi líbilo už předtím když jsem byla jenom na vyšetření.
Akorát že většinu času mezitím přemýšlím o tom že mám vlastně v hlavě velký zmatek.
Velké hovno.
NASER SI FAI.
Naser si.
Víte.až jednou skočím z toho mostu a proletím se vzduchem budu se smát. *a poletíím

I need to tell him./her.

13. dubna 2011 v 20:49 | Fai |  Psaní boke.m







Paní doktorka mě hned u dveří přivítala s úsměvem. podala mi ruku. představila se a nechala mě posadit. ( Pro Dorian: měla tam takovou tu palandu. chtěla jsem tedy napsat sofa. ale napadla mě palanda ani nevím proč. Děkuji Dorian.:D. ). Na začátku se mě ptala na maminčino těhotenství. porod. na rodinu. na školu. na problémy v rodině. Nemohla jsem si vzpomenout na ročník kdy se narodila moje máma. naštěstí jsem tam sebou měla kartu.:).Potom následovali různé testy. jako takové ty různo barevné skrvny a já měla povídat co v nich vidím. kde to vidím. a proč to tam tak vidím. Dotazník o víc jak 100 tvrzeních a já s nimi měla buď souhlasit nebo ne. Tam bylo od všeho něco. Jak bych se zachovala v určitých situacích. jestli třeba věřím na magii a tak. Potom úkoly docela na logiku. jako zapamatovat si co nejvíc z příběhu. který mi četla. 10 dvojic z kterých jsem následně musela uhodnout která patří ke které.
Potom se mne ptala proč jsem vlastně přišla. Paní obvodní doktorka mi do karty napsala. že bych mohla mít počáteční úzkost z lidí a tak se mě paní psycholožka ptala hlavně na to. A já úplně zapomněla na to. že mě netrápí jenom to. Že oproti tomu z čím tam vlastně "chci být" je to nic.
Každopádně dostala jsem za úkol si promyslet v jakých situacích je to nejhorší a kdy jsem v pohodě. A beru to vážně.
Za 14 dní jdu znovu na psychoterapii. která bude trvat hodinu. Už teď mám připravené co vše jí chci říct. a jakoby naučené nazpamět abych na nic nezapomněla. Těším se. Hlavně se musím omluvit. že jsem jí to neřekla hned. Ona se mě totiž ptala jestli jí chci ještě něco důležitého říct. ale já prostě nemohla a úplně to jakoby vypustila z hlavy.
Paní doktorka je velice milá. furt mi děkovala za každý můj názor. zeptala se jestli si může sednout vedle mě když jsme dělali ten "skvrnový test". Takže za 14 dní znovu. to už by měla mít výsledky těch testů a zároveň se domluvíme na tom jak často ji budu navštěvovat. jestli bude stačit jednu do měsíce nebo třeba každý týden.
Chtěla jsem o tom napsat už včera. ale nějak se to ve mě bilo.

Nelze najít ten správný Nadpis.

10. dubna 2011 v 23:20 | Fai |  Psaní boke.m



Ach ta neděle.
Ať jde do prdele.
Dnes byl velice zvláštní den. Kamarádka se vyspala s klukem. do kterého jsem byla zamilovaná. Nevím jestli si pamatujete toho božského chlapce. který mne ani nepozdravil. jednou za čas si užil. a den poté co jsem se s ním "skoro vyspala" se vrátil ke své ex. Jenže uplynula nějaká ta chvíle. se slečnou se rozešel a hups stala se chyba. Tak to alespoň tvrdí moje kamarádka.
A já už nechci věřit nikomu ani ničemu. K chlapci už samozřejmě delší dobu nic necítim. Takže by mi to teoreticky mělo být šuma*fuk. Jenže můj ukňouranej mozeček to nechápe. A štve ho to víte. Štvalo mě.když tehdy moc dobře věděla co k němu cítím a jak se ke mně chová. štvalo mě jak se s ním každý víkend vybavovala. zatímco já doslova stála vedle nich a čuměla jim do xichtu. Štvalo mě jak mi povídala o tom jak s ní flirtoval celou dobu co jsem do něj byla zamilovaná. Prostě mě to štvalo a štve mě i to.
Taky mě štve. že moje druhá kamarádka. která mě taky samozřejmě milovala a stále mě miluje. už třičtvrtě roku co chodí s chlapcem nejeví známku "kamarádství". Už mě asi holt nepotřebuje.Ale neberu její krásné stále opakované slova. jak by se kvůli chlapci na věrné kamarádky nikdy nevysrala. Asi nejsem dost věrná.
A tak si tak milé dámy říkám na co já ty kamarádky vlastně mám.
Poďte holky. jenom si se mnou pěkně hrajte.
Vždyť já tu jsem vlastně od toho.
A teď přejdeme k něčemu díky čemu je tento den moc nádhernej. A jsem moc ráda že jsem to tak trochu opožděně zjistila až dnes. Protože mi to vyrazilo dech a vehnalo slzy do očí. Takže čtěte milé dámy:

(Protože tohle.K tomu není co dodat.Nemůžu prostě najít ty správné slova).

A tak jsem začala zase jednou za čas přemýšlet. A chtěla bych vám říct. jmenovitě:
Dorian.She.Maaeoam.Kejt.Tristesse.
Nedokážu slovy popsat jak neuvěřitelně moc mi pomáháte. Nedokážu vám popsat jak moc si vás vážím.Jak moc vás obdivuju za to že bojujete i když to není vždycky lehký. Děkuju za to že tu pro mě ste když potřebuju. Že když vám napíšu o nějakejch sračkách na fb tak mě neodkopnete. Díky vám vím že nikdy nejsem úplně sama. Moje jediný přání je vás aspoň jednou v životě vidět.:-*. I kdyby se to tím mělo totálně posrat za pokus to stojí.
Tohle poděkování samozřejmě patří i vám zlatkám mojím milovaným. které jsem sice nejmenovala.ale pořád tu pro mě ste a já se tu snažím být i pro vás.
Nechci abyste to chápali nějak špatně. Ale tyto slečny jsou se mnou už hodně dlouhou dobu a to jak je miluju mě až skoro děsí.
Děkuju svému mozečku za to.že ho napadlo založit si blog. A děkuju za to že ste mě neposlali s mýma ufňukanýma článkama ještě do prdele!.
Děkuju vám slečny.



sedím si tu v košilce po prababičce.

5. dubna 2011 v 22:31 | Fai |  Psaní boke.m



I když ty obrázky tomu moc nenapovídají, prožila jsem dnes docela hezký den.
Táta na odpolední, já sama s mámou doma, která mě potěšila tím, že mi ze svýho pracovního výletu dovezla dvě trička s potiskem, k tomu ještě jedno neplánované volno elegantní, které sice původně mělo být pro ni, ale jak sama říká, ona se v něm prostě necítí. Za to já už teď to tričko miluju.
Možná se letos podívám na Rock For People, možná tam budou My Chemical Romance, díky nimž bych tam jela, protože normálně bych na vstupenku neměla, ale pokud tam budou, maminka mi přispěje. Protože maminka je taky miluje,a ona taky pojede, jenom to ještě neví. Ale možná, možná dokonce uvidím konečně She!.
A to už je hodně důvodů k tomu mít hezký den.
A ještě navíc. Přesně za týden mě čeká rozbor mýho života, na který se poslední dva tejdny strašně moc těším a bojím zároveň.
A ještě bych chtěla podotknout, že mě tak trochu sere, že si musím nechat narůst dlouhý vlasy, protože chci už konečně mít dredy a všude kolem vidím nádherný krátký vlasy, jako má třeba slečna dole pod tímto článkem.
Jenomže já.Já se svých v budoucnu určitě nádherných dredů nevzdám a toto pokušení překonám!

by.hakanphotography

5. dubna 2011 v 21:21 | Fai |  Pictures