Leden 2011

bouchni.

27. ledna 2011 v 21:26 | Fai |  Psaní boke.m

Znáte ten pocit,kdy se vám něco zdá.A po probuzení litujete toho,že to byl jen sen.Po probuzení je vám tak špatně.A není co dělat.
Nemám na to abych udělala maturitu.Nemám sílů na těch tisích malých kousíčků,kterých je potřeba udělat k tomu abych k té maturitě vůbec došla.
Potřebuju slzy.Ty pořádný.Všechno to ze sebe dostat.Je to ve mně naskládaný a čeká než to vybouchne.Potřebuju bouchnout.Chci bouchnout.Chci se probudit a stát se dokonalou.
Bouchni.Bouchni.Bouchni.
Potřebuju se už konečně probudit.Potřebuju ty posraný slzy.
Potřebuju obejmout.Potřebuju se svěřit.Potřebuju utěšit.Spát.
Potřebuju aby se všechno spravilo.
Potřebuju aby to někdo udělal za mě.





zastavte čas.

25. ledna 2011 v 21:13 | Fai |  Psaní boke.m

Potřebovala bych uklidnit.Uvolnit.Zastavit ty křeče.Zastavit to,jak toho všichni začínáme mít až nad hlavu,a zvolnit.Zastavit.Aspoň na chvilku.
Minulý týden jsem celý proležela u seriálů a lečila svou chřipku.Nic jsem neudělala.Ani jsem se nesnažila.Jen jeden bezvýznamný díl za druhým.Odpočívala jsem.Tak proč už teď jsem unavená?
Všechno to zastavte.Já totiž nemám ani ponětí kde mám začít.Odkud to vzít.Měla bych se učit TO,ale přitom mám na starost ještě TO.Tak s čím mám začít?.Ono je to vlastně jedno,já už hlavně potřebuju začít.Jenomže proč ta možnost nedělat nic je vždycky ta nejpříjemnější.A ta co vždycky u mne zvítězí.
Neměla bych do sebe lít litry kafe,a na to ještě hulit každý den.Neměla bych slyšet tak prudce svoje srdce bít.A možná bych nebyla ani tak unavená.
Zítra po dlouhé době do školy.A já zase nic neumím.Ou jaké to překvapení.K tomu jisté zkoušení na které byli všichni schopní se naučit,jenom u mne se musí prokázat že za ty 4 roky absolutně nemám ponětí o čem ten náš obor vlastně je.A místo toho abych se na těch 8 maturitních otázek podívala,tu sedím,a přemýšlím jestli ještě jeden díl chirurgů bude na škodu.

Chtěla bych patřit tam kam nepatřím a být super truper kůlová.





learn.

13. ledna 2011 v 23:03 | Fai |  Psaní boke.m



Vypiju si své již dnešní třetí kafe,budu poslouchat soundtrack z nádherného filmu a ještě nádhernější knížky Člověk bez osudu,a pokusím se,si do hlavy nasoukat osm maturitních otázek.
Protože musím.
Protože se na to nesmím vykašlat jako na všechno ostatní.
Protože se mě nikdo nebude ptát proč jsem se to nenaučila.
Protože promiň slečno,ale koho zajímá,že si se stupidně zamilovala,a koho zajímá že sama se sebou nemůžeš ani svobodně dýchat.
Čeká tě maturita.A tam s omluvenkou přijít nemůžeš.

Jsem zničená.Celkově.Kaput.
Finitooo.
K tomu kašlu jako kdybych kouřila mnoho cigaret.
Ale houby,já jsem jenom nachlazená.Jako každou zimu.Jako celou zimu.
I když mám pocit jako kdyby venku byl podzim.

A stejně se to nenaučím.Ale pokusím se.




padam.pam.pi.tu.

12. ledna 2011 v 23:23 | Fai |  Psaní boke.m


Nemůžu.
Nemůžu.
Prostě nemůžu dýchat.Jsem unavená z toho jak na něj každou posranou chvíli musím myslet.Jsem zničená z toho jak mě nevidí.
Nikdy mě neviděl.
Proč jenom to uvědomování pravdy tak kurevsky bolí?
A jediný z čeho mám radost je to,že jsem si pořídila dobrou trávu.
Ono taky když máte akné i na prdeli,tak z čeho pak jinýho můžete mít radost?
Dneska jsem měla pocit,jako kdyby každičkej člověk kterýho znám,a kterýho nenávidím,přitom ho k životu musím mít,jako kdyby mě svejma nehtama bodali do kůže,a vyrypovali kousky mí kůže.Jako by se mi zakousli do celé vrchní části těla,a zobali těma nehtama.A kurevsky to bolelo.
Tak to jenom tak na okraj.
Na dobrou noc.:-*



off.

8. ledna 2011 v 21:47 | Fai |  Psaní boke.m

.!

Po cestě zpátky mě prosím spláchni do záchodu.
A kdyby se náhodou ucpal,tak pořádně zatlač,ať se zbavíš všeho.
Utop mě ve sračkách.
Napusť mě sračkama.
Já se v nich klidně utopím sama.
Nic novýho pod sluncem.
Jenom se koupu ve vlastních sračkách.
A tak je to stále a stále dokola.
Nic se nemění.
A není tu žádný čas,kdy bude líp.
Tak si ho nechte pro sebe.
Celou dobu jenom lžeme samy sobě.
Nikdo nepomůže.
Pomoct si můžeme jenom my samy.
Tak se probuďte.
A po cestě zpátky probuďte i mě.



A bumčiky.bum.

6. ledna 2011 v 20:26 | Fai |  Psaní boke.m



Miluju chuť zrovna vypitého kafe na jazyku.Miluju když si dám kávu pozdě večer,protože tehdy pro mne má nezapomenutelnou chuť.Miluju když mě kafe pořádně protáhne.Miluju když se mi to stane doma.A ne nemám ráda když se mi to stane na veřejnosti,a já svý střeva musím neustále ujišťovat že na školní záchodky na velkou mne nedostanou.
Proč já vždycky skončím u stolice?


Jak dostatnu komentář na tuhle stránku?

http://blondepixie.blogspot.com/

Přes tu nabídku co mi to nabízí,mi to nejde,nebo jsem tak blbá a nevím jak na to,nevím.
Ale u Kejt,takovej problém nemám,tam tu kolonku prostě mám!.


Proč se vždycky to nejzajímavější děje jenom o víkendu? Přes týden jen škola,odpolední spánek,večerní neusnutí,škola,odpolední spánek,večerní neusnutí. Ale nic se neděje.

Na protest toho všeho se du nachystat do školy a zkusit poprvé v tomto roce brát školu vážně a něco do tý hlavy nasoukat.




.o:/.o.

5. ledna 2011 v 20:38 | Fai |  Pictures








Poprvý v lednu.Den po svejch narozeninách.Shrnutí těch Vánočních svátků a Silvestra.A vlastně to s těma svátkama nemá ani nic společnýho.!

5. ledna 2011 v 20:31 | Fai |  Psaní boke.m


Tak jsem se s prominutím konečně vysrala.Což vzhledem k tomu,že jsem od pátku až do dnešního dne,tak nějak nevyprázdnila svý střeva,je snad ta nejlepší zpráva dnešního dne.

A poďme si zavzpomínat na mé úžasné Vánoční prázdniny,které mi začali ve čtvrtek den před Štědrým dnem.Ony mi vlastně začali už ve středu večer,kdy jsem jako správná holka vyrazila nečekaně do hospody,vypláchnout si mozek alkoholem a trochou trávy,abych byla správně cool.
(a jen kdybyste to chtěli vědět,klesla jsem tak hluboko,že poslouchám Avril Lavigne "What the Hell" a vůbec se za to nestydím,že si tu na ni tancuju po pokoji jako malá holka,až skoro nemůžu dýchat)

Takže jsem ve středu vyrazila se svou kamarádkou pít.Tedy jenom já,protože ona nepije.
Potkala jsem jednu z dalších svých nejlepších kamarádek,která měla tu čest mi oznámit,že si před pár minutami tak nějak ujela s klukem,který je její moc dobrý kamarád,a který shodou okolností je i ten kluk s kterým ujíždím i já,a do kterého jsem blázen.
Nejvtipnější na tom ovšem celém bylo,že ona vůbec neví,že spolu ujíždíme,natož že ho mám ráda.Takže moje zoufalé pohledy signalizovaly na celou místnost,a já nevěděla jak z toho utéct.
Proto jsem se pro jistotu zhroutila na veřejné toaletě,kde mne následně uklidnila má kamádka s kterou jsem vyrazila a která o všem ví.Nebo spíš, se mne snažila uklidnit.
Jen pro ujasnění.Své kamarádce,která s ním ujela absolutně nic nevyčítám.Což mne docela taky šokovalo,protože jsem si myslela že aspoň malou zášť vůči ní cítit budu,protože jsem big bitch,ale ono nic.Ono jí vlastně ani nemám co vyčítat.
A tak si v klidu probíhal překrásný večer,a já pro oslavu toho všeho radši šla domů.

Nastal čtvrtek 23.12 a já přece nemohla zůstat doma.Znova hospoda.A znova jedni a ti samí lidé.A znova ta kamarádka,a znova svěřování o tom jak jí celý den ten dotyčný píše.A znova wc.A znova ubrečený oči.
A tak jsem si jen tak pro jistotu abych tomu dodala tu správnou tečku,ujela s někým jiným,a můžu říct že mi to v hodně ohledech vyjasnilo spoustu věcí.

Byl krásný Štědrý Den,trocha hádek jak už to tak bývá, relax u telky a večer abych netrapčila opět hospoda.A jelikož se ten kokotek velice věnoval mé kamarádce,nebavilo mě na to koukat,tak jsem šla domů,.Ale užila jsem si kopu legrace i tak.


Během 1.svátku Vánočního,který jsem strávila u svých prarodičů jsem si uvědomila spoustu věcí.
Vzhledem k tomu,že můj děda má teď problém se srdcem kvůli stresu a tak,byla jsem moc ráda že ho vidím,a že je mu líp. Ty dny co byl v nemocnici,jsem se nemohla zbavit toho pocitu "co když se něco stane".Po smrti své prababičky,kterou jsem milovala víc než svého otce, v mých 12 letech, následoval děda ke kterému jsem si vytvořila tady to pevné pouto,takže radost z toho že je mu líp,a že mi opět povídá o minulosti byla veliká. A už nikdy mu nezapomenu dát pusu,při příjezdu a už vůbec ne při odjezdu.
Nastalo hluboké přemýšlení a mě se neuvěřitelně ulevilo,když jsem si uvědomila že se potřebuju na nějaký čas totálně odstřihnout jak od toho kokotka,tak od lidí kolem něho,s kterýma jsem povětšinou trávila skoro každý víkend.
Čili v mé hlavě došlo k uvědomnění,které mi trvalo docela dlouhou dobu:
  • s kokotkem nemáme nic společného,takže i kdyby mne nákrasno chtěl,budoucnost žádná
Navíc kokotek mě potřebuje jenom když:
  • potřebuje cígo
  • všechny ostatní mu daj sbohem,a heleme se kdo tu zůstal
  • potřebuje pivo,nebo trávu
  • čaj,společnost,nemá s kým chlastat
  • chce si s někým prostě ujet,a všechny mu dali sbohem
Vždycky prostě na posledním místě.A na druhý den?.Proč bych jí přece psal.

A tak nastal Štěpán. A tak mi přijela kamarádka,která z mého uvědomnění měla velkou radost a tak jsme si začali ve velkém užívat. A byla sranda.
Jenomže kámoška odjela. A já zůstala. A já uletěla s klukem,který mě má asi opravdu rád a je můj dobrý kamarád. A následně jsem si hodila pár trapasů se svou koordinací.A aby toho nebylo málo na závěr večera jsem si ujela s kokotkem.

Tudíž následovalo další usebejišťování.A klid před bouří.

Dva dny před Silvestrem jsem mu suverénně odolala a cítila se fajn.

Ale abych si to opět krásně posrala,odjela jsem v pátek (Silvestr) na celý víkend na chatu,kde byl i on. Během pátku,jsem si ho nevšímala,a on dokud si užíval s neznámou slečnou mi nevěnoval ani pozornost. Jenomže nastala sobota,slečna odjela,slečna vlastně vytuhla už brzo v pátek,takže si chudák asi ani neužil,a zbyla jsem opět já.
A tak jsem se s ním málem vyspala,a proč by taky ne,ale díky přítomnosti dalšího člověka v místnosti se dokonání nekonalo.Hurá.
Následovala neděle,kdy se dělo jako by se nic nedělo.
A pondělí kdy plakaly moje očka.

A konečně úterý,kdy jsem měla narozeniny.a kokotek se neozval.
A konečně dnes.Kdy se ozval.A opožděně popřál.
a konečně zase to uvědomnění,že mu na mě nezáleží,a že bych mu spíš měla vrazit.
Nebo ho aspoň kopnout do koulí,ať se mi pěkně uleví.

A konečně nakonec jsem si uvědomila že žádný diář na rok 2011 nepotřebuju,protože mám blog,a můžu si sem psát,cokoli co má vymatlaná hlava vymyslí.
Ale jelikož jsem líná jako to prasee,tak nic neslibuju.

A tak je konečně konec tohoto článku a chtěla bych vám ještě říct,že vás moc miluju.:-*