Srpen 2010

Feministky.com

17. srpna 2010 v 2:47 | Fai |  Články o vše.m


Wow.Tak tohle je opravdu, ale opravdu velice podivující.
Všechny následující články jsou ze stránky feministky.com!


Láska zde.Láska nikde.Láska tady někde kolem.

16. srpna 2010 v 18:46 | Fai |  Názory.na.vše.možné


Láska má mnoho podob, a mnoho významů, a já tak nějak chci sepsat svůj názor na ni, ale absolutně mě nenapadá jak začít.
Tentokrát to nebude jen obecný názor, ale zapojím do toho i to, co se se mnou poslední dobou děje co se lásky týče.
Lásku, náklonost, zdvořilost, ochotu, laskavost, no prostě říkejme si tomu jak chceme, cítíme ke spoustu lidem. Ke každému ovšem jinak že. Milujeme ( ale někdy i nenávidíme) své rodiče, milujeme své kamarády (pokud nějaké máme), miluje své drahocenné protějšky (pokud nějaké máme a nezáleží na tom jakého jsou pohlaví) a milujeme spoustu věcí od čokolády až po samu sebe (i když ve většině případů které znám spíš nenávidíme).
Poďme se ale ptát?!Miluju otázky.
Co je to láska?
Opravdu "máme rádi" a "milujeme"? Kde poznat ten rozdíl?
Každý máme na toto téma odlišný názor, a já od vás chci, slyšet ten váš.
Některé vaše názory již znám, ale ten zbytek ať se prosím rozepíše. Baví mě vás poznávat.
Co se lásky u mě týče je dosti napochybách. Miluju a nenávidím spoustu věcí, ale ohledně vztahů se stejným či opačným pohlavím jsem na vážkách.
Dřív se mi představa vztahu, kdy s dotyčným trávíte spoustu času, znáte ho dokonale, a prožíváte spoustu hezkých i těch nehezkých chvil, no co si budeme povídat, dřív se mi taková představa opravdu líbila.
Dnes už to vidím tak nějak jinak. Což je trochu matoucí, protože jsem vztah ještě nikdy neměla, pokud nepočítám svou první dětskou lásku, o které ale jako o vztahu snad ani nejde ani hovořit, to mi dáte za pravdu.
Trmácet se s někým. Bláznivě ho milovat. Poznat jeho přátele a rodinu. A pak. Bum bác. A můžete se dávat dokupy po těžkém rozchodu a začít si budovat opět nový život. Bez obvyklých míst, bez obvyklé společnosti, atd., atd. Tolerovat jeho návyky, zvykat si na jeho nálady, míru tolerance dostat na ten nejvyšší bod.
Navíc co si budeme vykládat, ale mužské pohlaví mám zaregistrované jako velmi špatné pohlaví.
A možná právě proto, si poslední rok s těmito "výrůstky" pouze jen užívám. Ovšem v rámci slušných mezí, samozřejmě.
Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se bránila vztahu, či čemukoliv jinému, se ženou.
Dá se říct, že tahle představa mě už nějaký ten rok, přímo fascinuje. Samozřejmě i my, "to krásné něžné pohlaví" máme své chyby, své nálady, své kamarády, rodinu, návyky, no prostě jsme lidi že.
Jde o to, že chlapovi bych se momentálně prostě nedokázala odevzdat, kdežto ženě ano.
No uvidíme časem že. Momentálně narazím na slečnu co má ráda stejné pohlaví pouze na netu mezi vámi.:).Takže si holt budu muset počkat, až začnu pobývat v nějakém větším městě kde snad nějakou slečnu potkám.
A pak vám potvrdím, či vyvrátím, svůj nynější názor. Do té doby se ovšem může úplně změnit že.







Apocalypto

16. srpna 2010 v 15:57 | Fai |  Films



Pavla Sudová.

16. srpna 2010 v 15:57 | Fai |  Ppp

V dubnu roku 2004 se konal další ročník soutěže krásy Miss České republiky. V průběhu večera vyhlásili i Miss sympatie. Nejfotogeničtější dívkou se stala 18letá Pavla Sudová. Získala klíčky od nového vozu, usmívala se do kamer a spokojeně pózovala před houfem fotoreportérů. Nikdo tehdy nemohl tušit, že 178 centimetrů vysoká dívka, která tehdy vážila 55 kilogramů, bude za půl roku doslova umírat v plzeňské fakultní nemocnici v Plzni. Dovedla ji tam mentální anorexie, která jí srazila váhu na 34 kilogramů. Selhávaly ji životně důležité orgány, srdce pracovalo jen na 30 procent, měnili ji krev a dávali umělou výživu. Po každém odchodu lékařů z nemocničního pokoje Pavla okamžitě cvičila, dělala dřepy a myslela jenom na jediné: rychle zase zhubnout.
Autorkou scénáře a průvodkyní 13. komnatou bývalé modelky je redaktorka Zuzana Burešová, která se snažila přijít na příčinu toho, proč a jak potíže Pavly Sudové vznikly a málem vyústily v tragédii. Jak k tomu došlo, že začala odmítat jídlo? Jak nemoc postupovala? Kdy se zdánlivě beznadějná situace zlomila a začala směřovat k lepšímu? Co jí pomohlo? Setkáme se s názory Pavliných blízkých, lékařů i kolegyň. Dozvíme se mnohé o vzniku a průběhu mentální anorexie obecně.
Pavlu Sudovou blízkost smrti naučila pokoře k životu ale i k lidem, kteří ji mají rádi. Je asi předčasné říkat, že má zcela vyhráno. Je jí teprve dvacet let, řada problémů jí stále ještě čeká. Pavla si věří, že do ničeho takového už nikdy nespadne.


... a takhle vypadá dnes



Na odkazu najdete video,které stojí za to vidět.






Poďme si něco o mně říct.

11. srpna 2010 v 21:20 | Fai |  Fai


by.hakanphotography
(ne nejsem to já)

Založila jsem si tento blog před dvěma lety.A tak si myslím že je na čase,napsat tu něco co by mě vám trochu přiblížilo.Sice je jasně vidět z mých výkeců jak nenormální jsem,ale jak já neustále říkám,kdo dneska normální je že?


11.srpna 2010

Je mi 18 let. Žiju v malé vesničce úzce spojené s ještě menším městečkem někde v okolí města Zlín.Studuju střední odbornou školu a tento rok mne čeká maturita.Obor vám zmiňovat takhle naveřejno radši nebudu,jelikož je tak ojedinělý že by si to někdo mohl dát dohromady.Ale tuším že pár z vás už jsem to stejně řekla.Mám bratra,oba dva rodiče a k tomu samostatný pokoj s počítačem neustále zapojeným.

Přátelé

Mám pár svých nejmilejších kamarádek,kterým se můžu svěřit s čímkoliv.Poté mám spoustu kamarádů s kterýma když se potkám tak pokecám.Pak mám pár internetových miláčků,které jsem sice ještě nikdy neviděla,ale ví toho o mě někdy víc než mí skuteční kamarádi.Snažím se poslední dobou moc nesvěřovat,jelikož jako každé z nás,se mi to již několikrát nevyplatilo.Začínám ztrácet tu schopnost někomu věřit,i když můžu říct že mám dvě kamarádky kterým bych mohla říct cokoli bez toho aniž bych se bála.Ale vše o svých chorobných myšlenkách si nechávám pro sebe,a nebo pro tenhle blog.

Láska

Jak široký pojem.Já osobně se zakoukávám velmi často.Pokaždé když se zakoukám trvá to několik měsíců než se odkoukám.Možná je to tím že pokaždé když se zakoukám tak do někoho kdo mě buď absolutně nezná,nebo zná ale nejeví zájem.Nikdy jsem neměla vztah,vážný vztah,ani se nekonalo žádné chození či randění.Absolutně mi to ale nevadí.Nestojím o žádný vztah,ani o něco podobnýho,kde bych se musela "srát" s nějakou druhou osobou.A teď si nemyslete,dokud si to nepoznala,nevíš o čem mluvíš.Já bych o vztazích totiž mohla psát knihy.Znám jejich dobré stránky i ty špatné,moje kamarádky si ze mne totiž udělali něco jako vztahovou poradkyni.Čili si jen užívám.Se stejnýma děvkama jako jsem já.Ale nespím hned s každým,bože můj, jen to ne.Neškodně se ošahávám,líbám,šahám tam kam nemám,ale nenechávám to zajít dál.
Zamilovávat se a následně se zase odmilovávat mě krásně ničí.
Ale posledních pár měsíců se mi docela daří si držet od těla každého kdo se mi jen trochu zalíbí.
Otázkou je jak bych se tvářila na vztah s dívkou.Do toho bych i šla.

Miluju.Nesnáším.

Nesnáším doteky lidí.Jejich smích.Jejcih chůzi.Jejich přítomnost.Cokoli.Nesnáším horka.Když se každý potí.Když všichni jen touží chodit na koupaliště.Miluju vodu.Miluju kryté bazény,do kterého si zajdete když venku mrzne.Miluju déšť,pochmurný počasí,a miluju pěší chůzi. Miluju když si zajdu na pivo,či víno,miluju akce,akce na kterých musím být alespoň v mírném alkoholovém opojení abych se nebála lidí kolem.Miluju kuřecí párky,a miluju tuny kafe.Miluju pěkně kalorickou Coca Colu, a cokoli pěkně kalorickýho kromě energy drinků.Miluju půlnoční půllitrové Granko.Miluju když se mi třepou ruce,který se od mých 12 let nějak nechtěj zastavit.

Můj chorobný mozek

Je mi 18 let. Pochmurný myšlenky,nebo si tomu klidně říkejme deprese,mi začali ke sklonku jedenácti let. Bože jak já označení  "deprese"  nenávidím.Ve dvanácti jsem se pokusila o sebevraždu,která jak vidíte se mi jaksi nepovedla.Mám za sebou období řezání se,všelijaký práškování,ale postupem času jsem zjistila že nejlepší lék na bolest je pláč.Každou noc,celý prvák a první půl rok ve druháku, jsem brečela.Od tý doby jsem tak nějak vyschla,takže teď místo toho abych se pořádně vybrečela,koukám před sebe a třepu si nohou do rytmu,abych neumřela.No jo noo zábavička. Ale když se chce,brečím všude kde to jde. A nic mi v tom nezabrání. Každý o mě ví že nejsem zrovna sluníčko co se furt kření,ale nikdo neví co se děje uvnitř.Jen možná vy.Ale nikdo kolem mne žijící.Miluju stavy kdy se pláčem tak vyčerpáte že je vám v ten moment všechno jedno.A jste tak krásně nostalgický.Miluju to.


Tenhle článek budu postupně doplňovat!
Momentálně mám v hlavě vymetýno.






Skins.Sestavička pro 5.a 6. sérii.

11. srpna 2010 v 19:41 | Fai |  3.genera.ce

Tak a máme tu novou sestavičku pro pátou sérii mého milovaného seriálu Skins.
A ano Effy,ani nikdo známý námi tolik milovaný tam nebude.
Nu což.Od pohledu se mi zatím nejvíce zamlouvá Dakota.
Ale ještě je neznám.že?!

skins5

(zleva doprava)
.Alex, Dakota, Sean, Sebastian, Will, Laya, Freya and Jessica.


by.sparkbearer

11. srpna 2010 v 19:40 | Fai |  Pictures









Mary.Kate./google.com/

11. srpna 2010 v 19:40 | Fai |  Olsens

She also has the bad habbit of smoking.


Sunglasses on most of the time...








MK.(google.com)

11. srpna 2010 v 19:40 | Fai |  Olsens

mary-kate-olsen-jalouse-magazine-scan





I've loved you from the first time I saw you.

11. srpna 2010 v 19:38 | Fai |  Fot.o


Naomi: I’ve loved you from the first time I saw you. I think I was twelve. It took me three years to pluck up the courage to speak to you. But I was so scared of the way I felt, you know, loving a girl. I learned how to become a sarcastic bitch just to make it feel normal. I screwed guys to make it go away, but it didn’t work. When we got together, it scared the shit out of me because you were the one person who could ruin my life. I pushed you away. I made you think things were your fault, but really, I was just terrified of pain. I screwed that girl Sophia to kinda spite you for having that hold on me. I’m a total fucking coward because I got these, these tickets to go for us three months ago. But I, but I couldn’t stand… I didn’t want to be a slave for the way I feel about you. Can you understand? You were trying to punish me back and it’s horrible. It’s so horrible because, really, I’d die for you. I love you. I love you so much and it’s killing me.

Naomi: I've loved you from the first time I saw you. I think I was twelve. It took me three years to pluck up the courage to speak to you. But I was so scared of the way I felt, you know, loving a girl. I learned how to become a sarcastic bitch just to make it feel normal. I screwed guys to make it go away, but it didn't work. When we got together, it scared the shit out of me because you were the one person who could ruin my life. I pushed you away. I made you think things were your fault, but really, I was just terrified of pain. I screwed that girl Sophia to kinda spite you for having that hold on me. I'm a total fucking coward because I got these, these tickets to go for us three months ago. But I, but I couldn't stand… I didn't want to be a slave for the way I feel about you. Can you understand? You were trying to punish me back and it's horrible. It's so horrible because, really, I'd die for you. I love you. I love you so much and it's killing me.



Kathryn and Lily.

11. srpna 2010 v 19:38 | Fai |  Fot.o


x:x:x:x:(via leslieknope)Kathryn and Lily



What do you do if someone you love lets you down?

11. srpna 2010 v 19:38 | Fai |  Fot.o


Emily: What do you do if someone you love lets you down? Really fucks you over.Thomas: You must try to stop loving them.Emily: And, is that possible?Thomas: No, I don’t think so.

Emily: What do you do if someone you love lets you down? Really fucks you over.
Thomas: You must try to stop loving them.
Emily: And, is that possible?
Thomas: No, I don't think so.