Červen 2010

Radiohead.Creep.

22. června 2010 v 22:00 | Fai |  Psaní boke.m




Chcete vědět jak mi teď momentálně je?
Stačí vám k tomu jen trocha znalosti angličtiny a poslechnout si tuhle úžasnou píseň.
A pro ty co anglicky neumí přidávám překlad.
Akorát já bych zpívala o chlapovi,a o sobě jako o ženě.
Chápete ne?


Když jsi tady byla předtím,
nemohl jem se Ti podívat do očí.
Byla jsi jako anděl,
Chce se mi z toho brečet.
Vznášela ses jako pírko
v krásným světě
a já si přál, abych byl zvláštním,
tak jako i Ty jsi tak zatraceně mimořádná.
Ale já jsem podlézavec.
Jsem zvláštní.
Co tu sakra dělám?
Vždyť sem nepatřím.

Je mi fuk jestli to bolí.
Chci se ovládat.
Chci perfektní tělo.
Chci perfektní duši.
Chci aby sis všimla
když tu nebudu.
Jsi tak zatraceně mimořádná.
Přeju si abych byl vyjímečný.

Ale jsem podlézavec.
Jsem zvláštní.
Co tu sakra dělám?
Vždyť sem nepatřím.

Zase mi uniká.
Uniká pryč.
Běží, běží, běží, běží
Běží

Vše co tě udělá šťastnou
Vše co chceš
Jsi tak zatraceně mimořádná.
Přeju si abych byl vyjímečný.
Ale jsem podlézavec.
Jsem zvláštní.
Co tu sakra dělám?
Vždyť sem nepatřím.
Vždyť sem nepatřím.

Miluju vá.s

17. června 2010 v 19:32 | Fai |  Psaní boke.m



Volnost.Svoboda.Volně dýchat.Volně myslet.Volně si chodit po ulicích.
Prázdniny se nezadržitelným tempem blíží a já pomaličku zjišťuju že už teď nemám peníze na vše na co bych chtěla ty peníze mít.
Já vím.Dlouho jsem nenapsala.Dlouho jsem se ani u vás neozvala.Měla jsem takzvanej seriálovej maraton.Napřed My name is Earl od začátku a poté How I met your mother od začátku.A to chvilku trvá než to zkouknete.
Ale to není jediný důvod.
Má zamilovanost stále trvá,a tak veškeré myšlenky mi létají směrem, který se mi ani trochu nelíbí.A proto ty seriály.A ty žaludeční potíže.A taky to vysvětluje proč teď tak málo jím.Sice né úplně tak maličko aby šli vidět nějaké zázraky,ale i tak se cítím alespoň po téhle stránce trochu líp.
Škola sice pomaličku končí,ale učitelé jako by si to stále neuvědomovali a neuvědomovali. A taky proč že.Ty testy mě natolik ani moc netrápí,ale ten jejich přístup k nám.Jako by najednou všichni byli strašně moc nervózní.A všechno musíme dohnat děti.Všechno.
A doma?.Máma je zase moje máma. Ale už není tátova. Táta to sice neví.Ale vím to já. A i když se mi nepřiznala zrovna včas,je to přece jenom máma a jsem ji vděčná že to udělala.Taky už ví že kouřím.A tak kouříme spolu,když táta není doma.A to pak s mámou máte úplně jiný vztah.Čímž vás nenavádím abyste začali kouřit pokud máte s mámou problémy.
A táta. Udělej všechno co mi z očí vyčteš a budeš má dcera.Asi tak bych nazvala naše každodenní hádky.On prostě nikdy nepochopí,že jsem již věkově dospělá a jeho stupidní narážky a zákazy mi opravdu nezabrání v tom se sebrat a jít.Hrála jsem moc dlouho slušnou holčičku,i když se mé tehdy ještě 15 leté kamarádky vracely domů na mol a rodiče nadtím mávli rukou,já se vrátila ještě před určeným časem a bez kapky alkoholu v krvy.Teď nadešel můj čas.A já si ho hodlá užít.Ne nadarmo se říká,že když svým dětem zakazujete první co udělají jakmile jim odbyde 18 udělají přesně pravý opak.
Ale teď už se musím jít chystat ven na kouřový dýchánek.
A vy se tu mějte moc hezk.y
A všechny vás mám opravdu moc ráda,čímž se tak trochu omlouvám za svůj minulý kritický článek.Někdy je toho na člověka prostě trošku moc.
Zvolna dýchejte slečny moje.
Miluju vás.